﻿&names=date,name,shortName|
*,"96. letecká peruť","96th Aero Sq."|

&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"96. letecká peruť byla první americkou bombardovací jednotkou. Původně měla 80 mužů a vznikla 20. srpna 1917 na Kelly Field v Texasu. Většinu jejího prvního personálu tvořili absolventi vysokých škol nebo studenti, kteří studium nedokončili. Jednotka byla považována za do jisté míry elitní, protože její příslušníci měli nejvyšší leteckou kvalifikaci v rámci United States Air Service.
Po nasazení ve Francii dostala peruť nejprve deset bombardérů Breguet 14B.2. Od května 1918 sídlila na letišti Amanty v sektoru Toul. Amanty byla ospalá vesnička s pouhými 50 obyvateli, asi 150 mil východně od Paříže.
Úkolem Breguetů nebylo útočit na pěchotu, ale na cíle v týlu, zpočátku především železniční uzly, například města Conflans, Audun-le-Roman, Longuyon a Dommary-Baroncourt s dvojitými či čtyřkolejnými tratěmi. Němci těžili železnou rudu v dolech Briey východně od Met a tolik potřebné železo přepravovali přes tato čtyři Němci okupovaná francouzská města dále do vlastního Německa. Oblast byla mimořádně bohatá na železo a před válkou zajišťovala téměř dvě třetiny francouzské produkce železa. Druhotnými cíli byly další železnice, muniční sklady, velitelská stanoviště a všechna místa, kde mohli němečtí vojáci vystupovat z vlaků. Proto měla 96. peruť na seznamu cílů také Mars-La-Tour, Vignuelles a Thiaucourt. Všechny ležely v okruhu asi 30 mil.
První útok 96. perutě provedlo 12. června šest Breguetů proti seřaďovacímu nádraží v Dommary-Baroncourt, vesnici mezi Thionville, Metami a Verdunem. Šest letounů shodilo na kolejiště jednu tunu pum a zasáhlo železniční tratě i skladiště. Průměr jedné tuny pum na nálet se podařilo udržet také v srpnu, kdy formace průměrně deseti Breguetů během 14 letových dnů a celkem 20 misí shodily 21,1 tuny pum.
Dne 10. července se skupina šesti bombardérů Breguet 14B.2 z 96. denní bombardovací perutě ztratila a přistála poblíž Koblenze v Německu, takže se bez jediného výstřelu dostala neporušená do německých rukou. Billy Mitchell o události později napsal:
'Naše bombardovací skupina nebyla v dobrém stavu... byla špatně vedena, morálka byla nízká a nějakou dobu by trvalo, než by se znovu postavila na nohy. Bylo to z velké části způsobeno tím, že když jsem byl pryč, zůstala 96. peruť v oblasti Toulu. Důstojník, který tehdy 96. peruti velel, odletěl nad Německo se všemi stroji, které měl k dispozici. V mlze zabloudil a přistál v Německu se všemi letouny neporušenými. Ani jediný stroj nebyl spálen nebo zničen a Němci zajali celou jednotku i s vybavením. Byla to nejkřiklavější ukázka neschopnosti, jakou jsme na frontě zažili. Němci nám poslali žertovný vzkaz, který shodili na jedno z našich letišť. Stálo v něm: Děkujeme vám za krásná letadla a vybavení, která jste nám poslali, ale co máme dělat s majorem [Harrym K. Brownem]?
Nevím o žádném jiném činu kteréhokoli letectva v této válce, který by byl tak zavrženíhodný. Netřeba dodávat, že jsme na otázku ohledně majora neodpověděli, protože mu bylo v Německu lépe...'
Abychom však byli spravedliví, omyl byl do jisté míry pochopitelný. Asi hodinu po vzletu začalo pršet, základna oblačnosti klesla na 100 metrů (330 stop) a viditelnost byla téměř nulová. Letounům docházelo palivo, takže neměly příliš na výběr, kde přistanou.
Po zbytek července zůstal provozuschopný jediný Breguet, který 96. peruť využívala k nácviku bombardování. Dne 1. srpna dorazilo dalších jedenáct Breguetů a operace mohly pokračovat jako předtím. V srpnu peruť létala během 14 dnů, pravděpodobně právě tolika, kolik počasí dovolilo bombardovací operace, a při 20 náletech shodila 21,1 tuny pum. Oblíbenými cíli byly německé letiště a železniční stanice v Conflans navzdory silné protiletadlové obraně. Řeky poskytovaly dobré navigační vodítko a usnadňovaly orientaci, protože obec ležela u soutoku Mosely a Madonu a bylo ji poměrně snadné najít. Během války shodila 96. peruť na Conflans celkem 15 000 kilogramů pum. Úsilí 96. perutě proti této jediné obci o rozloze 2,5 čtvereční míle a 2 500 obyvatelích tak představovalo čtvrtinu všech pum, které všechny čtyři denní bombardovací perutě za celou válku shodily na všechny cíle. Při jednom náletu na Conflans 20. srpna zničila 96. peruť 40 německých letounů ještě v železničních vagonech a zabila padesát dělníků a vojáků.
Datum 18. října patří v historii perutě k rekordním. Formace 14 letounů dorazila v plném počtu k cíli v Sivry a vedla pás dopadajících pum středem města až na silnice za ním. Bylo svrženo 1 600 kilogramů pum. Podle zpravodajských hlášení z francouzských zdrojů bylo při náletu zabito 250 mužů a 700 zraněno. Formace narazila na patnáct stíhaček Fokker a Pfalz, jejich útok však nebyl dobře organizován.
Navzdory nezdarům byla 96. peruť do té doby nejúspěšnější bombardovací perutí a po čtyři měsíce jedinou americkou bombardovací jednotkou v boji, než se do akcí začaly zapojovat další. Právě 96. peruť vytvořila základy americké bombardovací taktiky a operačních postupů.
Poválečná historie
Po skončení první světové války létala 96. peruť od srpna 1919 do 10. ledna 1920 hlídkové mise podél mexické hranice. Od června do září 1921 a znovu 5. září 1923 se účastnila ukázek účinnosti leteckého bombardování proti válečným lodím. V letech 1938 až 1939 se jednotka rovněž účastnila letů dobré vůle do Jižní Ameriky.
Za druhé světové války prováděla 96. peruť od 8. prosince 1941 přibližně do 28. října 1942 protiponorkové hlídky a poté od 28. dubna 1943 do 1. května 1945 bojové mise na evropském a středomořském válčišti. Od června 1945 do června 1946 plnila okupační úkoly v Evropě.
Od 1. července 1947 do 1. dubna 1963 prováděla 96. peruť výcvik strategického bombardování. V září 1996 byla nasazena k útokům na vojenské cíle v Iráku. Za 33hodinovou misi z Louisiany do Iráku a zpět získala Mackay Trophy za rok 1996 jako ocenění nejzáslužnějšího letu roku. Od roku 1993 prováděla bojové operace na podporu celosvětových konvenčních i jaderných úkolů a poskytovala dálkovou těžkou údernou sílu, schopnost okamžité reakce a dlouhodobou palebnou podporu velitelům ve všech regionálních i globálních bojových operacích."|
